21 —— 22    6    2019
Zpět na novinky
PRIMAL SCREAM – STARÉ VĚCI VYDRŽÍ DÉLE

PRIMAL SCREAM – STARÉ VĚCI VYDRŽÍ DÉLE

“Máme takové rčení – ať uděláš cokoliv, objeví se na obloze další mrak a vyprší se právě na tebe.”

Poslední studiové album Chaosmosis jste vydali roku 2016. Připravujete nové písně?
To už je to tak dlouho? Bože… Abych řekl pravdu, zatím nevím. Muziku skládáme průběžně a docela tvrdě dřeme, ale netuším, kdy ji vydáme. Jsme pořád v jednom kole. V loňském roce jsme vydali LP Give Out But Donʼt Give Up: The Original Memphis Recordings, letos vydáváme kolekci singlů Maximum rock’n’roll. Takže opravdu dřeme.

O vydání zmiňované desky The Original Memphis Recordings natočila dokonce dokument BBC. Jedná se o originální nahrávku alba Give Out But Donʼt Give Up, kterou jste roku 1993 natočili v Memphisu s producentem Tomem Dowdym a rytmickou sekcí legendárního studia Muscle Shoal, tedy poměrně pozoruhodná záležitost nejen pro vaše skalní fanoušky. Původní nahrávka zapadla, pracovali jste jen s předělanou verzí, které se ujal další producent George Drakoulias. Vy jste ale prý zmizelé stopy objevil při úklidu.
Ano, ve sklepě mám obrovskou krabici kazet někdy od roku 1997, na kterou jsem si ani nevzpomněl. Někde v hlavě jsem měl uloženo, že by tam měly být mixy naší předělávky, ale ukázalo se, že je to nahrávka zcela původní. Musel jsem si koupit kazeťák, byl jsem úplně paranoidní, že se mi přetrhne páska a jen doufal, že zvládnu vytvořit kopii, kdyby se po těch letech kazeta rozpadla. Je komické, že originální digitální materiál nevydržel dvacet let, ale kazety a pásky stále hrají i přesto, že digitální formát měl být materiálem budoucnosti. Nefunguje. Tak to bývá, staré věci vydrží déle.

Překvapilo vás, jak nahrávka zněla? Proč jste se ji vlastně tenkrát rozhodli předělat?
Zněla velmi klasicky. Je to krásný kus hudby, cítíte z toho tu dálku. My jsme tenkrát chtěli udělat v Memphisu takovou rockově soulovou desku. Já vždy říkám, že to zní jako horká, mlžná memphiská noc, což tak opravdu bylo. Nahrávali jsme ji od června do půlky července, ten letní pocit je z toho znát i po dvaceti pěti letech. Myslím, že jsme tenkrát chtěli, aby to znělo více osmdesátkově, že jsme si prostě tenkrát dostatečně nevěřili, ale myslím, že předělání byl správný krok. Možná pak zněla komerčněji, glamrockově. Některé nahrávky jsme změnili, protože jsme chtěli, aby byly více strhující. Nevím, jak to popsat… Jistě, je otázkou, zda jsme to tenkrát tolik vylepšili. Každopádně je skvělé, že všechny ty starší věci můžete vydat znovu a lidem se to líbí.

Primal Scream pracují s mnoha žánry, pěkně si je promíchají, aby vznikl jejich osobitý styl. Ale co vás inspiruje?
Třeba po Screamadelice jsme poslouchali pomalejší soulovější věci. Byli jsme vyčerpaní z celé té show kolem alba, tak jsme sjížděli soulové balady. Navíc jsme Skoti, rádi se napijeme a k tomu ty pomalé písně posloucháme. Irové upřednostňují rock, jejich hudba je svižnější, my rádi pomalejší věci, při kterých se můžeme opít a plakat… Možná je to také tím neustálým deštěm. Zkrátka není, co bychom jiného dělali, než se opili a plakali (smích). V Glasgow dokonce prší víc než v Manchesteru, prý o 365 dní v roce. Máme takové rčení – ať uděláš cokoliv, objeví se na obloze další mrak a vyprší se právě na tebe.

Celý rozhovor čtěte na Magazín Uni.

VSTUPENKY NYNÍ K PRODEJI!