19 —— 20    6    2020
Zpět na novinky

ROZHOVOR S MORCHEEBOU

“Miluju bondovské písničky, Moonraker od Shirley Bassey dávám v šatně když se rozezpívávám.”


Je podle vás reálné, že Velká Británie své rozhodnutí o brexitu změní?
Ráda bych se mýlila, ale obávám se, že převáží myšlenka, že to přece nemůžeme přiznat, že bychom vypadali jako idioti.

Britská hrdost?
Asi ano, ale kdo ví? Celé mi to přijde jako absurdní vtip od Monthy Python. Víte, že z nebritských médií jste asi první, kdo se mě na brexit ptá? Od nás hudebníků se asi očekávají názory na něco jiného. Jasně že to občas padne v šatně, ale management nám říká: „Víte co? Nebavte se o politice a ani o náboženství.“ Vím, že se nás snaží ochraňovat, ale myslím, že to někdy přehánějí.

Jak to bylo s vaším vynuceným odchodem z kapely v roce 2003?
Myslím, že by se to dalo přirovnat k situaci ve fotbalovém týmu, kdy váš útočník, v našem případě tedy já – zpěvačka -, začne dávat moc gólů a je na něj víc vidět než na ostatní. Paulovi se prostě zdálo, že mně jako frontmance se dostávalo až přespříliš zájmu. A už jsme si to všechno dohromady nedokázali tak užívat. Byl to tehdy nevyhnutelný rozchod. Rozchod na sedm let. Když jsme se pak – po těch sedmi letech – vydali další desku a já si myslela, že to bude lepší, Paul přišel s tím, že už to necítí a že skupinu opouští.

Celý rozhovor čtěte na Reflex.cz